Po přečtení spalte...

...po shlédnutí zapomeňte. Bratři Coenové natočili nový film.

Tilda Swintonzdroj: www.dokina.cz

Po výtečném existenciálním thrilleru "Tahle země není pro starý" (No Country for Old Men, 2007) natočeném podle stejnojmenného románu Cormaca McCarthyho přišla slavná bratrská dvojice s vlastním námětem. "Po přečtení spalte" je žánrově těžko uchopitelný film, který se navenek tváří jako špionážní crazy komedie, na druhý pohled však zjišťujeme zajímavé a ne zcela očekávané "druhé plány", jež snímek odlišují od běžné hollywoodské produkce i od toho typu coenovských filmů, které se nevyznačují hlubšími ambicemi (Lupiči paní domácí, Raising Arisona či Nesnetiletná krutost).

Dlouhým záběrem procházíme zemskou atmosférou až k pohledu na stůl jakéhosi sekčního šéfa CIA, který se právě snaží propustit z práce analytika Ozzyho Coxe, jednu z hlavních postav snímku. Od té chvíle se stáváme svědky neuvěřitelného, propleteného i popleteného příběhu, v němž figurují nikoho nezajímající Coxovy "agentské" memoáry, Coxova žena, její milenec, jeho žena i jeho milenka, její kolega, její druhý kolega a v pozadí i ruská ambasáda, americká špionážní služba a rozvodoví detektivové.

Thrillerový děj (jehož napětí je založeno na očekávání následující události) a komediální schéma (vyplývající z toho, že žádná událost neskončí tak, jak byla zamýšlena) se stávají rámcem pro nepříjemnou úvahu o stavu člověka i lidstva na prahu 21. století: jedna z postav podléhá módním trendům natolik, že pro peníze na plastickou operaci neváhá riskovat život, všichni (anti)hrdinové toho filmu bez výjimky lžou, i ti na první pohled poctiví a "malí" lidé se dostávají do šílených a neřešitelných situací a jsouce semleti mašinerií systému (či systémů?), ocitají se v příštím okamžiku mrtví či polomrtví, to vše za bedlivého oka těch, kteří o všem vědí, protože už dávno přestalo existovat soukromí.

Jakoby Coenové k tvrzení, že "tahle země není pro starý" šmahem dodávali: A nejen pro starý, tahle  země (Země?) už není pro nikoho, je tady pro systém, v jehož rámci funguje a mimo který se rozpadá. Lidé už jakoby nežili pospolu, každý hraje výhradně svou vlastní hru a všeobecný egoismus z filmu doslova stříká - mnohem víc než místy ne zcela originální humor (přesto je to jeden z nejzábavnějších a nejdůvtipnějších filmů poslední doby). Na jedné straně se opravdu bavíte, ale zahlédnete-li mezi řádky obavu, ba úzkost, pak ji zahlédáte o to silněji - raději zapomenout a předstírat, že se nic nestalo...

Aporetický příběh končí tak, jak začal, jen v opačném gardu - vracíme se ze stolu šéfa CIA zpět do atmosféry, "nad mraky", do nebes - jenže tam už nyní namísto pánaboha tušíme špionážní družici.

Jeden z hlavounů CIA na závěr říká: "Podejte mi hlášení, až to začne dávat nějaký smysl" - a přestože má na mysli ten neuvěřitelně propletený příbeh, neubráníme se dojmu, že tím sarkasticky komentuje všechno: Nelezte mi na oči s poznáním, s filosofií, vědou - nic nemá smysl a já to dobře vím...

Coenové se pokusili propojit své dva filmařské póly, vytvořit syntézu zdánlivě neslučitelných světů: z jednoho pocházejí zábavné, neambiciózní komedie zmíněné výše, z druhého hluboké, po smyslu, možnostech a hranicích lidské existence pátrající díla Zbytečná krutost, Millerova křižovatka, Fargo či Muž, který nebyl. Nemyslím, že neuspěli (přestože osobně budu dávat i nadále přednost druhému zmíněnému - ale to je jen otázka vkusu).

Řemeslně zřejmě dokonalý snímek se skvělou kamerou a množstvím citací z žánrově spřízněných filmů (například scéna s Bradem Pittem ve skříni včetně jejího vyústění je přímým odkazem na Lynchův Modrý samet) vyniká rovněž obsazením: vedle stabilních výkonů Brada Pitta, Frances McDormandové či George Clooneyho přináší též excelentní studii na téma "studená namyšlená kráva" v podání Tildy Swinton (o to lepší, že právě ona pracovala s minimem prostoru) a další z řady brilantních hereckých kreací Johna Malkoviche.