Nejsem Husákův příbuzný!

Zase jsem se (v jinak docela sympatickém článku) o sobě dověděl, že jsem Husákovo dítě. Tahle sociologická zkratka mě šíleně vytáčí - politicky, kulturně i freudovsky.

Politická nekorektnost sousloví spočívá v tom, že generace, která prožila v husákově éře maximálně tak první pohlavní styk, nese jako jediná takovéto stigmatizující označení - namísto třeba generace svých rodičů, kteří v této éře prožili mnohé, nezřídka poslední pohlavní styk, ale někteří i leccos tajuplnějšího (čímž nemyslím první záchvěv klimakteria, spíše první kontakt s řídícím orgánem či první rudou knížku).

Kulturní námitka se opírá o výše uvedené a přidává navíc fenomén kolektivní viny. Když už někdo, pak naši rodiče jsou koletivně vinni za to, že namísto odboje raději prováděli rytmické pohyby tam a zpět. Ty si mohli třeba nechat do svobodnějšího klimatu!

Ano, trochu to připomíná dilema z cimrmanovské pohádky o zakleté princezně Zlatovlásce, totiž zda napřed vysvobodit a pak oženit nebo naopak. Téměř celá generace se sice rozhodla pro jednodušší variantu nejprve oženit a pak (možná) vysvobodit - ale proč se za to nadává nám?

Samozřejmě! Již předem tu námitku slyším a chápu: v opačném případě bych tu teď asi nebyl, což by třeba bylo některým lidem líto, ale je možné - v případě, že by Husákovi rodiče (což je termín, který nyní do sociálních věd teprve zavádím, proto ho ve slovnících ještě nehledejte) aktivním odbojem byli bývali přestali býti Husákovými rodiči - by se byl Pepa taky narodil (ale asi by to byl úplně jiný Pepa atd.)

Co je však nejzásadnější námitka, protože se dotýká zdravého psychického vývoje jedince, to je námitka psychoanalytická. Sousloví Husákovo dítě sice explicitně neříká, zda byl Husák maminka nebo tatínek, ale i přesto lze si představit následující scénku (a koho se to týká, nechť si doplní vlastní rodiče, ať v tom nejedu sám):

Manžel: "Miláčku, jsem doma!"
Manželka: "Rychle, Gusto, proboha, schovej se někam do skříně nebo na balkon, ale dělej."
Husák: "Ja sa němožu schovať, mam eště rozdělano u sousedov."
Manžel: "Dobrý den, soudruhu generální tajemníku, mohl byste mi vysvětlit, co to tady děláte?"
Husák: "Dobry deň, súdruh občan, ja tu robim populačnú explóziu - a poviem vam, že už som z toho akýsi ucaprcaný..."

Přestože v Pánu zesnulý Gustáv Husák byl v naší zemi hlavním symbolem své doby (podobně jako třeba v jiné zemi a jiné době Quislink) a třebaže mu na Slovensku hodlají odhalit pamětní desku (což v Norsku Quslinkovi dosud - neznámo proč - neudělali), tatínku bych mu říkat nechtěl...

P.S.: Pokud se generaci dětí narozených v současné vlně zvýšené porodnosti začně říkat "Klausovy děti", rád jim za těch dvacet třicet let v protisociologickém boji pomohu.