Jan Burian natočil jeden den s předsedkyní Národní strany Petrou Edelmannovou.
Když jsem se dověděl, že další díl svého "Dne žen" hodlá český muzikant a publicista Jan Burian věnovat Petře Edelmannové, popravdě mě to trochu vyděsilo. Poměrně striktně mám za to, že dávat mediální prostor politickým extrémům je pod lidskou úroveň: vadí mi zástupy komunistů v různých těch nevšetečných "Otázkách Václava Moravce" či nepříliš prima "Prima partiích", vadí mi mediální humbuky kolem akcí Dělnické strany a podobných spolků, a proto jsem měl v první chvíli pocit, že se Burian tak trochu přidal někam, kam možná ani nechtěl.
Jenže když jsem pořad shlédl, musel jsem v duchu zatleskat. Věcně vedený záznam jednoho dne s předsedkyní českých xenofobů totiž mimo jiné ukázal, že některé společenské jevy stačí naprosto jednoduše, bez komentáře či nápověd ukázat, aby samy odhalily svou podstatu. Mimo jiné se ukázalo toto:
- Paní Edelmannová, která má plná ústa slov jako "vlast" a "národní zájmy" a která hodlá "zanechat stopu v českých dějinách", české dějiny nezná a k jejím xenofobním názorům ji zřejmě opravňuje jen její árijský zevnějšek.
- Paní Edelmannová, která se tváří jako upřímná, ba přímá žena, se vyhýbá nepříjemným otázkám (Burian se jí v narážce na "projev" jednoho ze soukmenovců zeptal, zda "tahle země je či není pro barevné"). Ani nevím, proč mě to nepřekvapuje...
- Každá akce přináší protiakci - manifestace Národní strany k 28. říjnu byla doprovázena neméně početným protestem lidí, kterým xenofobní a rasistické názory této strany vadí. Totéž ze strany přerovských Romů. To je příjemné zjištění.
- Národní strana je spíše než politickou stranou bizarním happeningovým uskupením, například celá ta komedie s ochrankou je natolik trapnou parodií amerických filmů, že má téměř formanovský rozměr (a nemyslím na zfilmovaný osud Larryho Flinta, spíš na mnohem starší české hasiče, vlastně tehdy požárníky).
Přestože Národní strana v současné době se svými volebními preferencemi na hranici rozlišitelnosti nepředstavuje přímé ohrožení české elementární a nedokonalé demokracie (tím jsou přece jenom pořád čeští komunisté), je dobré podobné extrémní úkazy zkoumat, analyzovat - či je "pouze" nechat, aby se odkopaly samy. Ať už to byl či nebyl Burianův záměr, právě tohle se mu povedlo a za to mu patří můj dík.
