Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Karamazovi - nevyužitá šance

31. 12. 2008 11:57:37
Nestává se mi v kontextu pokleslé úrovně českého filmu, že by nějaký snímek vzbuzoval dopředu jakákoli pozitivní očekávání, spíše naopak. Pamětliv geniality Schormova převodu klasického Dostojevského románu na divadelní jeviště jsem se přece jen na filmové Karamazovy těšil.
Karamazovi ve filmu (www.karamazovi.cz) a na divadle (dole; www.dejvickedivadlo.cz)Karamazovi ve filmu (www.karamazovi.cz) a na divadle (dole; www.dejvickedivadlo.cz)

Evald Schorm (1931 - 1988), jeden z největších génií českého divadla, ponechal z mnohovstevnatého Dostojevského díla jen základní kostru, příběh vraždy starého Karamazova, který předvádí v téměř detektivkové atmosféře, s níž pak nádherně kontrastují druhoplánové záležitosti, tedy věci svědomí a neomezené svobody, otázka Boha i otázka jeho popření, otázka proklamativní a skutečné morálky.

Premiéru měla Schormova dramatizace počátkem 70. let v Šumperku a o rok později se v jeho vlastní režii hrála v divadle Na Zábradlí, kde vedle skvělých a dodnes zřejmě nedoceněných Vlastimila Bedrny a Karla Augusty, alternujících v roli starého Karamazova, excelovali jako synové Karamazovi například Jiří Bartoška, Ladislav Mrkvička nebo Karel Heřmánek. Toto jedinečné představení je díkybohu zakonzervováno televizní technikou a pro širší publikum nejen pamětnické vyšlo ve chvályhodné divadelní edici časopisu Reflex na DVD.

Režisér a herec Lukáš Hlavica ve své inscenaci v Dejvickém divadle vsadil na typovou, herecky bohatě odstíněnou odlišnost mezi starým Karamazovem a jeho syny - vzhledem ke generačnímu charakteru divadla to bylo řešení, které se nejvíce nabízelo, přestože rozhodně nebylo nejsnazší ani pro herce, ani pro samotného režiséra, který s nimi pracoval a který tuto práci beze zbytku zvládl.

Ivan Trojan svého zhýralého otce Karamazova hraje na pomezí skřetovité karikatury a poučené nadsázky, kočíruje svou roli se záviděníhodnou zkušeností, takže nepřekračuje hranice dobrého vkusu ani divácké uvěřitelnosti. Je to herectví „na dřeň", které stojí nemálo úsilí tělesného i duševního - a to jak emočního, tak inteligenčního. V Trojanově podání vyvstává před divákem lidské monstrum, kvintesence poživačné malosti a bezbřehého materialismu, které se v rámci inscenace stává příčinou i následkem děje - a ano, obětí i viníkem.

Herci ztělesňující syny (od hloubavého projevu Davida Novotného přes uměřené výkony Michala Myšičky a Igora Chmely až po místy překrásně živelnou kreaci Radka Holuba, který jako bastard Smerďakov vytváří svým hereckým pojetím jakýsi spojovací můstek mezi otcem Karamazovem a jeho potomky) pak musejí proti Trojanovi hrát uměřeněji, civilně a s mnohem větším nadledem - mnohdy až na samé hranici snesitelnosti. Pak vzniká to zvláštní napětí, kterého chtěl Hlavica ve své inscenaci dosáhnout, teprve pak může hra pojednávající mimo jiné o generačním konfliktu a obsazená herci stejné generace opravdu fungovat - a že funguje, dokládá osm sezón, po které se v Dejvickém divadle za neutuchajícího diváckého zájmu hraje.

Filmový režisér a scénárista Petr Zelenka, známý právě tak svými mystifikačními hudebními pseudodokumenty (Visací zámek, Mňága - Happy End či Rok ďábla) jako více či méně nedotaženými vztahovými tragikomediemi (Knoflíkáři, Příběhy obyčejného šílenství), měl prý při přípravě filmu Karamazovi (2008) na mysli pomíjivost divadla a chtěl, aby skvělá dejvická inscenace neupadla v zapomenutí. Kdyby tomu tak bylo bývalo zůstalo...

Zelenka zasazuje divadelní představení do rámce fiktivního festivalu, který se odehrává ve stalinském duchu vystavěných krakovských Nových hutích, kam přijíždějí herci ruskou klasiku zahrát do obyčejné, špinavé tovární haly. Tento záměr, toto redukování scény na holou industriální pseudoskutečnost, opravdu stoprocentně vychází (také ovšem díky kongeniální hudbě oscarem ověnčeného polsko-amerického skladatele Jana Kaczmareka), méně už rámcový příběh, ve kterém jsou herci nuceni hrát sami sebe v předem naplánovaných situacích a pravděpodobně s předem napsanými dialogy a ve kterém najednou všechno ztrácí věrohodnost: Ivanu Trojanovi v roli Ivana Trojana není co věřit a jednodušší či předpojatější divák musí být zákonitě v pokušení šmahem odepsat celý Trojanův herecký výkon - což by bylo právě tak nespravedlivé jako hloupé.

Vlastně by se dalo říct, že tam, kde film opravdu konzervuje dejvickou inscenaci, je výborný (včetně skvělé dynamické kamery Alexandra Šurkaly a nápaditého stříhu Vladimíra Baráka). Tam ovšem, kde se Zelenka rozhodl pro tradiční přidanou hodnotu (v českém filmu asi nejbanálněji - a nejvýstižněji - symbolizovanou nepříjemnými až rušivými přírodními záběry v Sísově filmovém přepisu provázkovské Poslední leče z roku 1981) se stává něčím nedůvěryhodným, spadává do tradičních klišé českého filmu posledních let (hláškovitost dialogů, rozpadnutí toho podstatného ve zcela nadbytečné změti epizodních příběhů, polopatistické dovysvětlování některých motivů atd.) a snižuje hodnotu celého snímku minimálně o polovinu.

Karamazovi jsou jen další nevyužitou příležitostí, vetchou stavbou na poctivém gruntu.

P.S.: Paradoxem filmu je, že (z hlediska původního záměru nesmyslným) přidáním postavy Sněgirova, která v Schormově dramatizaci a tím i v divadelní inscenaci chybí, Zelenka vytvořil tvůrčí příležitost pro herce Divadla na Provázku Jana Kolaříka, který se role zhostil s takovou grácií, že si za ni zaslouží zvláštní uznání.

Autor: Marek Tarnovský | středa 31.12.2008 11:57 | karma článku: 10.92 | přečteno: 1654x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 101 | Diskuse

Karel Sýkora

Jan Heller – Přehled Starého zákona

Jan Heller byl český religionista, biblista, protestantský teolog, vysokoškolský pedagog a překladatel z hebrejštiny a foiničtiny.

23.11.2017 v 7:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 |

Eva Šamánková

Poslední dívka

Tři ženy, které mají společné následující - přežily krvavá řádění šílenců. Každá na jiném místě, v jinou dobu a za jiných okolností. Každá ale přežila jako jediná. Tři ženy, které se staly „Posledními dívkami“...

22.11.2017 v 17:44 | Karma článku: 8.42 | Přečteno: 389 | Diskuse

Karel Sýkora

Bedřich Smetana jako xenofob? ... :-)

Bedřich Smetana byl významný český hudební skladatel období romantismu. Pocházel z poměrně zámožné sládkovské rodiny, ale od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici.

22.11.2017 v 10:41 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 202 |

Hermína Muchová

Rozhovor se zpěvačkou Evou Pilarovou

Zpěvačku Evu Pilarovou znají a obdivují všechny generace posluchačů a je bezesporu jednou z pěveckých legend, které bychom si měli za její celoživotní působení v oblasti hudby vážit.

22.11.2017 v 7:30 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 801 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2390

"Neduživý, kosmopolitní, židofilní, plutokratický, odnárodněný intouš v žoldu cizího kapitálu."
(Nick petr_sleder v diskusi o mém článku. Děkuji za odhalení!)

Narodil jsem se v Českých Budějovicích v roce 1973, ale od dětství žiju v Praze. Studoval jsem politologii, filosofii a češtinu. Připravil jsem k vydání asi desítku knih z oboru, především v nakladatelství OIKOYMENH. Hraji a režíruji divadlo v divadelním spolku Tréma 29, napsal jsem dvě divadelní hry (aktovku Majitelé a celovečerní Přátele žehu), třetí je rozepsaná. Spolupracuji s e-zinem Vinohrady.cz a snažím se pomáhat migrantům v rámci neziskovky Berkat. Živím se jako komerční grafik a tiskař.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.