V poslední době tolik diskutované přechylování cizojazyčných ženských příjmení je jen malou, skoro by se chtělo říct nepodstatnou součástí tohoto jazykového jevu. V souvislosti s jinak jistě skandální kauzou Kocumová (protože Oto Černý se svými dikcí, floskulemi i malou slovní zásobou nemá právo kritizovat jakýkoli jazykový projev) se k tomu vyjádřila neskutečná masa lidí, většinou bez potřebného vzdělání, a podle toho ty články a názory v "diskusích" pod nimi vypadaly.
Tak tedy, přechylování je jazykový jev, který je češtině vlastní, a označuje způsob, jak se u obecných jmen přidáním (například král - královna, car - carevna, učitel - učitelka) nebo změnou (cizinec - cizinka) přípony vytváří ženský rod. Je pravda, že tento způsob slovotvorby je dán patriarchálním uspořádáním společnosti, v níž se český jazyk vyvíjel. To se sice čas od času nelíbí některým feministkám, ale mnoho se s tím dnes už dělat nedá.
Česká ženská příjmení se až na nesklonné druhopádové výjimky (Janků, Pavlů, Kovářů) vytvářejí podobně - buď přidáním koncovky -ová (Novák - Nováková) nebo změnou koncovky (u příjmenní vytvořených z přídavných jmen, tedy například Konečný - Konečná, Železný - Železná). Tento způsob slovotvorby je dán rovněž historicky a feministkám se nelíbí o to víc, že nesprávně zaměňují gramatiku s občanským zákoníkem - tedy že si pletou přivlastnění coby jazykový jev s reálným přivlastněním, například majetkovým.
Cizí příjmení se dle vžitého úzu mají přechylovat a navíc jejich přechylování je silně praktické: bez přechýlení by totiž z principu nebyla možná flexe a nesklonnost příjmení by vytvářela absurdní jazykové situace, například existenci vět, v nichž bychom bez dalšího upřesnění nerozeznali podmět a předmět (příkladem budiž třeba věta "Ryan okouzlila Foster", z níž není na první - a ani na žádný další- pohled jasné, kdo okouzlil koho).
Okamžikem přijetí cizího příjmení do českého projevu se cizí příjmení stává integrální součástí českého jazyka (tuto do očí bijící pravdu zde uvádím, jelikož nějaký pán v diskusi pod jedním z článků měl jiný názor). Z tohoto důvodu neobstojí žádný argument založený na domnělém komolení příjmení či snad dokonce založený na tom, že nemáme právo cizí příjmenní skloňovat (!)
Zároveň je ale potřeba připomenout, že přechylování není žádná občanská povinnost, je to jen jazykový jev, který vyplývá z nejhlubších strukturních vlastností češtiny a tedy by jeho absence v projevu kohokoli neměla zavdávat příčiny k nějakému postihu.
Jistě, veřejnoprávní média by se měla v co nejširší míře snažit o čistý jazykový projev svých zaměstnanců a spolupracovníků. Pokud jde ale o to, existují desítky jiných jevů, které by bylo zapotřebí odstranit dříve: například nepříjemně floskulovitý jazyk jakéhokoli zpravodajství, zvláště sportovního, o což by se pan Černý, známý "běžec na dlouhé tratě" s "tahem na branku", mohl zasloužit. A taky by třeba mohl příležitostně vysvětlit Miloši Holaňovi, že hovořit v televizi o ruských hokejistech jako o "rusácích" je přinejmenším nevhodné..
