Dvacet let po pádu reálného socialismu se komunisti pomalu ale jistě vracejí na politické výsluní. Nejen, že je dosud nikdo nezakázal a musíme je snášet v parlamentu (i když se někdy zdá jako nepřiměřený trest už jen to, že musíme snášet český parlament, ale to se jednak časem poddá a jednak je to jiný problém).
Nejen, že i signatáři petice S komunisty se nemluví z řad poslanců a senátorů s komunisty mluví, ale navíc s nimi hlasují a hledají podporu pro své návrhy (včetně celé ODS, která má plnou hubu antikomunismu, ale skutek utek). Nejen, že Václav Klaus jako první porevoluční prezident začal zvát komunisty na Hrad.
Dnes dokonce - vinou silné neprozíravosti sociálních demokratů - komunisti zasedají v krajských radách a jejich cesta do centrální vlády je z logiky věci takřka nevyhnutelná (přestože si pan Paroubek při prezidentské volbě spálil prsty a ví, že komunisti se nikdy nestanou pátou kolonou jeho strany, jak by si byl býval přál a jak komunisty zřejmě předtím delší dobu vnímal).
Dnes komunisti křičí, že se na školách nemá vyučovat o zločinech komunismu, žádají, aby jimi vymyšlený a realizovaný zrůdný režim byl posuzován "objektivně" a chtějí, aby bylo školám znemožněno zvát na besedy politické vězně, rozumějte komunistické oběti.
Představa, že dějiny jsou nástrojem politické výchovy, komunisty neopustila. Baže, ono je toho z jejich nebezpečného myšlení opustilo máloco. Dodnes nedokáží ani pojmenovat zlo, které způsobili, natož se s ním nějak vyrovnat a nedejbože se omluvit. Nedistancovali se dosud od žádného ze svých zločinů, pouze neustále hovoří o jakýchsi dětských nemocech a nevyhnutelných chybách, které provázely nezpochybnitelnou dějinnou nutnost.
Jak si pokračovatelé vrahů a trýznitelů našich dědů a rodičů vůbec dovolují hovořit o jakési domnělé jednostranosti výuky dějepisu na školách? Jak si dovolují stavět antikomunismus na roveň neonacismu a rasismu? Jak si dovolují zpochybňovat utrpení, které jejich předchůdci způsobili?
Bohužel, komunistická strana je relevantní a legální (čímž netvrdím, že legitimní) součástí českého politického spektra. Bohužel, Česká strana sociálně demokratická se vzdala svého antikomunismu, reprezentovaného naposledy Vladimírem Špidlou, ať už si o něm myslí kdo chce co chce. Přesto se domnívám, že začnou-li komunisti křičet, je třeba křičet proti nim, a to mnohem silněji.
