Po přečtení spalte...
Tilda Swintonzdroj: www.dokina.cz
Po výtečném existenciálním thrilleru "Tahle země není pro starý" (No Country for Old Men, 2007) natočeném podle stejnojmenného románu Cormaca McCarthyho přišla slavná bratrská dvojice s vlastním námětem. "Po přečtení spalte" je žánrově těžko uchopitelný film, který se navenek tváří jako špionážní crazy komedie, na druhý pohled však zjišťujeme zajímavé a ne zcela očekávané "druhé plány", jež snímek odlišují od běžné hollywoodské produkce i od toho typu coenovských filmů, které se nevyznačují hlubšími ambicemi (Lupiči paní domácí, Raising Arisona či Nesnetiletná krutost).
Dlouhým záběrem procházíme zemskou atmosférou až k pohledu na stůl jakéhosi sekčního šéfa CIA, který se právě snaží propustit z práce analytika Ozzyho Coxe, jednu z hlavních postav snímku. Od té chvíle se stáváme svědky neuvěřitelného, propleteného i popleteného příběhu, v němž figurují nikoho nezajímající Coxovy "agentské" memoáry, Coxova žena, její milenec, jeho žena i jeho milenka, její kolega, její druhý kolega a v pozadí i ruská ambasáda, americká špionážní služba a rozvodoví detektivové.
Thrillerový děj (jehož napětí je založeno na očekávání následující události) a komediální schéma (vyplývající z toho, že žádná událost neskončí tak, jak byla zamýšlena) se stávají rámcem pro nepříjemnou úvahu o stavu člověka i lidstva na prahu 21. století: jedna z postav podléhá módním trendům natolik, že pro peníze na plastickou operaci neváhá riskovat život, všichni (anti)hrdinové toho filmu bez výjimky lžou, i ti na první pohled poctiví a "malí" lidé se dostávají do šílených a neřešitelných situací a jsouce semleti mašinerií systému (či systémů?), ocitají se v příštím okamžiku mrtví či polomrtví, to vše za bedlivého oka těch, kteří o všem vědí, protože už dávno přestalo existovat soukromí.
Jakoby Coenové k tvrzení, že "tahle země není pro starý" šmahem dodávali: A nejen pro starý, tahle země (Země?) už není pro nikoho, je tady pro systém, v jehož rámci funguje a mimo který se rozpadá. Lidé už jakoby nežili pospolu, každý hraje výhradně svou vlastní hru a všeobecný egoismus z filmu doslova stříká - mnohem víc než místy ne zcela originální humor (přesto je to jeden z nejzábavnějších a nejdůvtipnějších filmů poslední doby). Na jedné straně se opravdu bavíte, ale zahlédnete-li mezi řádky obavu, ba úzkost, pak ji zahlédáte o to silněji - raději zapomenout a předstírat, že se nic nestalo...
Aporetický příběh končí tak, jak začal, jen v opačném gardu - vracíme se ze stolu šéfa CIA zpět do atmosféry, "nad mraky", do nebes - jenže tam už nyní namísto pánaboha tušíme špionážní družici.
Jeden z hlavounů CIA na závěr říká: "Podejte mi hlášení, až to začne dávat nějaký smysl" - a přestože má na mysli ten neuvěřitelně propletený příbeh, neubráníme se dojmu, že tím sarkasticky komentuje všechno: Nelezte mi na oči s poznáním, s filosofií, vědou - nic nemá smysl a já to dobře vím...
Coenové se pokusili propojit své dva filmařské póly, vytvořit syntézu zdánlivě neslučitelných světů: z jednoho pocházejí zábavné, neambiciózní komedie zmíněné výše, z druhého hluboké, po smyslu, možnostech a hranicích lidské existence pátrající díla Zbytečná krutost, Millerova křižovatka, Fargo či Muž, který nebyl. Nemyslím, že neuspěli (přestože osobně budu dávat i nadále přednost druhému zmíněnému - ale to je jen otázka vkusu).
Řemeslně zřejmě dokonalý snímek se skvělou kamerou a množstvím citací z žánrově spřízněných filmů (například scéna s Bradem Pittem ve skříni včetně jejího vyústění je přímým odkazem na Lynchův Modrý samet) vyniká rovněž obsazením: vedle stabilních výkonů Brada Pitta, Frances McDormandové či George Clooneyho přináší též excelentní studii na téma "studená namyšlená kráva" v podání Tildy Swinton (o to lepší, že právě ona pracovala s minimem prostoru) a další z řady brilantních hereckých kreací Johna Malkoviche.
Marek Tarnovský
Don Corleone a Jaromír Jágr jako shakespearovské postavy
Stručná poznámka o vhodnosti aktualizace v adaptaci divadelní klasiky a o jednom sympatickém divadle.
Marek Tarnovský
Za Ladislavem Smoljakem (a též za Karlem Velebným a Jiřím Šebánkem)
V souvislosti s dnešní smutnou zprávou o skonu Ladislava Smoljaka jsem se dočetl řadu nepřesností ohledně autorství postavy Járy Cimrmana, které je připisováno právě Smojlakovi, aniž by mediální svět zapátral po hlubších souvislostech.
Marek Tarnovský
Ikona Karel
Dva interesantní snímky z Pražského hradu. I když hovoří samy za sebe, malý komentář si neodpustím.
Marek Tarnovský
Máj v dubnu...
...aneb to jsou paradoxy!
Marek Tarnovský
Čím zapáchá Český lev
Dovoluji si na tomto místě zveřejnit svůj loňský článek o Českých lvech, protože zatím bohužel neztratil nic ze své věcné podstaty. Omlouvám se, nedělám takový krok často, ale situace v české kinematografii mě trápí a důvod psát znovu totéž nenacházím.
Marek Tarnovský
Co je přechylování...
...a proč je správné i výhodné přechylovat cizí ženská příjmení.
Marek Tarnovský
Lukašenko nemá v Praze co dělat
České předsednictví vážně uvažuje o pozvání posledního evropského diktátora. Co by to znamenalo pro českou zahraniční politiku a co pro běloruskou opozici?
Marek Tarnovský
Komunisti křičí...
...a jejich drzost nezná mezí.
Marek Tarnovský
Burianův bílý den žen
Jan Burian natočil jeden den s předsedkyní Národní strany Petrou Edelmannovou.
Marek Tarnovský
Nejsem Husákův příbuzný!
Zase jsem se (v jinak docela sympatickém článku) o sobě dověděl, že jsem Husákovo dítě. Tahle sociologická zkratka mě šíleně vytáčí - politicky, kulturně i freudovsky.
Marek Tarnovský
Co Vávra neřekl
Šedá eminence československého filmu vzpomínala v televizním cyklu Zlatá šedesátá.
Marek Tarnovský
Získají hokejisté Budějovic druhý titul?
Jsou kluby, jejichž fanoušci mohou trávit čas příjemným plánováním, jakým způsobem oslaví případný titul, protože mohou vcelku oprávněně přepokládat, že se ho dříve či později dožijí. My, kteří jsme tak či onak spřízněni s českobudějovickým hokejovým klubem, to máme o dost komplikovanější...
Marek Tarnovský
Kosa na kámen (a další povídky)
Zatímco románovou tvorbu Grahama Greena znají čeští čtenáři ve značné šíři, jeho povídky zůstávaly dlouho překladateli opomíjeny a sbírka Kosa na kámen (Twenty-one Stories, Londýn 1977) se dočkala českého vydání až v roce 1997, kdy ji v přiměřeném překladu Viktora Janiše a Zuzany Šťastné vydalo nakladatelství Talpress.
Marek Tarnovský
Haddonova kronika rozkladu
Anglický prozaik střední generace Mark Haddon vytvořil v románu Problémové partie působivou kroniku několika týdnů života jedné průměrné středostavovské rodiny. Chvílemi se bezuzdně smějete, chvílemi vám běhá mráz po zádech...
Marek Tarnovský
Povrchně o Woodym s Miroslavou Spáčilovou
Recenzí knihy "Vše o Woody Allenovi" se Miroslava Spáčilová, novinářka působící v kulturních redakcích několika deníků přes dvacet let, dopouští nehorázného matení čtenářů, které by jeden čekal spíš od začátečníka.
Marek Tarnovský
Karamazovi - nevyužitá šance
Nestává se mi v kontextu pokleslé úrovně českého filmu, že by nějaký snímek vzbuzoval dopředu jakákoli pozitivní očekávání, spíše naopak. Pamětliv geniality Schormova převodu klasického Dostojevského románu na divadelní jeviště jsem se přece jen na filmové Karamazovy těšil.
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2413x
Narodil jsem se v Českých Budějovicích v roce 1973, ale od dětství žiju v Praze. Studoval jsem politologii, filosofii a češtinu. Připravil jsem k vydání asi desítku knih z oboru, především v nakladatelství OIKOYMENH. Hraji a režíruji divadlo v divadelním spolku Tréma 29, napsal jsem dvě divadelní hry (aktovku Majitelé a celovečerní Přátele žehu), třetí je rozepsaná. Spolupracuji s e-zinem Vinohrady.cz a snažím se pomáhat migrantům v rámci neziskovky Berkat. Živím se jako komerční grafik a tiskař.
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Tréma 29
- Vinohrady.cz
- Berkat
- Časopis nejen pro kutily Hubert
- Jiří Weinberger a přátelé
- Svobodné Bělorusko
Oblíbené blogy
- Stanislav Vašina
- František Kostlán
- Vlaďka Černajová
- (Strašidelný) Ondřej Štindl
- Pavel Klusák
- Jan Burian
- Jan Horváth
- Rostislav Siksta