Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kosa na kámen (a další povídky)

8. 01. 2009 12:35:17
Zatímco románovou tvorbu Grahama Greena znají čeští čtenáři ve značné šíři, jeho povídky zůstávaly dlouho překladateli opomíjeny a sbírka Kosa na kámen (Twenty-one Stories, Londýn 1977) se dočkala českého vydání až v roce 1997, kdy ji v přiměřeném překladu Viktora Janiše a Zuzany Šťastné vydalo nakladatelství Talpress.
Graham Greene (1904 - 1991) patří k nejlepším spisovatelům 20. století, přestože v rodné Británii nebývá pokládán za významného autora a uznání se mu dostává především od kontinentální kritiky. To je možná důvod, proč mistrný vypravěč nikdy nezískal Nobelovu cenu za literaturu, ačkoli by si ji nesporně zasloužil.

Jeho prózy lze nezřídka žánrově vymezit jako politické thrillery či kriminálně-psychologická divertimenta, avšak jejich tématem jsou podivuhodné rysy lidské existence, jakými jsou hledání smyslu života, vykořeněnost, morální dilemata, jakož i prostý problém svobody. Zjednodušeně, avšak s vědomím vážnosti podobného vymezení, lze tvrdit, že tématem Greenovy tvorby je konflikt dobra a zla, který se vždy odehrává jako osobní, niterný zápas jeho hrdinů - mimo veškeré instituce a jejich dogmata, ať už máme na mysli instituce politické či náboženské.

Spisovatel sice z vlastního rozhodnutí přináležel ke katolické církvi, ale nelze ho označit za katolického autora. Sám o sobě prohlašoval, že je "pouze spisovatelem, který je zároveň katolíkem" a je pravda, že až na několik výjimek (jedná se o jeho méně zdařilé tezovité prózy) neodkazoval ve svých textech k dogmatu, ba naopak čas od času sklízel nevoli kléru a jeho stěžejní román Moc a sláva (Power and Glory, 1953) mu bezmála vynesl nálepku heretika.

Povídková sbírka Kosa na kámen představuje Greena opět jako skvělého fabulátora a obratného stylistu (byť mu český překlad občas nevychází vstříc a rovněž textová redakce knihy měla být přesnější - zvláště trapný je pleonasmus na str. 58 "výtvarně nadanou a trochu předčasně vyspělou holčičku s malířským nadáním").

Knihu otevírá mistrně napsaná studie stavu duše poválečných pubescentů Ničitelé, která je tematicky i stylově velmi blízká mému oblíbenému románu Brightonský špalek (Brighton Rock, 1938). Zde nás autor navštěvuje tím, čím je natolik výjimečný: navýsost morální téma rozehrává bez jakéhokoli morálního soudu, popisuje a vidí, ale nehodnotí, a to navíc velice čtivou a přístupnou formou.

Některé povídky mají jen průměrnou úroveň, většinou ty, které jsou svým rozsahem kratší - jako by nedostatek prostoru občas autorovi bránil použít své vybroušené techniky a namísto toho se spokojil s psaním a la these (zvláště patrné je to u povídek Nade vší pochybnost a Druhá smrt).

Většinu próz ale nutno řadit k nadstandardním literárním počinům a některé jsou přímo mistrovskými miniaturami. Jako drahokam zdobí knížku výstižná povídka Výročí, která patří k nejlepším krátkým prózám, které jsem kdy četl, přestože svým námětem není nikterak výjimečná (vlastně jde o banální připomenutí toho, že sebeúctu nekoupíš, ale právě proto, že zde autor bere vážně svůj příběh a je mu jedno, co z něj vyplyne, působí povídka značně silným dojmem).

Zajímavé jsou texty, které se snaží proniknout do duše dítěte, zmapovat hranici mezi dětským a dospělým světem, popsat odlišné zákony i zákonitosti, které oběma světům vládnou. Nadprůměrná povídka Konec večírku, která celou knihu uzavírá, je o dvojčatech, které navzájem fyzicky prožívají strachy a neurózy; velmi trefnou výpovědí o dospělosti je napínavá povídka Pokoj v suterénu, která patří k vrcholům sbírky a která by možná leckomu ušetřila spoustu peněz za psychoterapii.

V neposlední řadě se Greene představuje jako ironický glosátor. V povídce Chudák Maling se například setkáme s mužem, jehož kručící břicho napodobuje reálné zvuky, a to ty nejnevhodnější v těch nejnevhodnějších okamžicích; vtipná i sžíravá je satira Chlapská práce stavící do kontrastu poněkud zbytečné úředníky Ministerstva války a letce, bojující o svobodu Británie proti německé Luftwafe. K lehčím prózám patří i titulní povídka Kosa na kámen, která stavbou děje, námětem i vyzněním odkazuje k americké povídkářské tradici založené O'Henrym.

Zkrátka a dobře, Graham Greene stojí za přečtení a jeho povídky jsou dobré nejen pro náruživé čtenáře, jimž se čas na četbu vinou starosti o úživu redukoval na minimum. Sice jsem na internetu nenalezl obchod, v němž by bylo ještě možné je zakoupit, pro zájemce jsou ale k dispozici ve veřejných knihovnách (v pražské Městské pod signaturou AA 37597).

Autor: Marek Tarnovský | čtvrtek 8.1.2009 12:35 | karma článku: 10.00 | přečteno: 2770x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 15.47 | Přečteno: 319 | Diskuse

Jiri Borovy

Rick a Morty

V pátek byla další česká premiéra. Televize Prima Comedy Central, tj. TV Prima, zahájila vysílání nového seriálu pro dospělé.

20.9.2017 v 9:36 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 201 | Diskuse

Karel Sýkora

Garou – Ton Premier Regard

Pierre Garand, vystupující pod pseudonymem Garou je kanadský zpěvák s výrazným „chraplavým“ hlasem, který je u nás známý hlavně jako představitel role Quasimoda z francouzského muzikálu Notre-Dame de Paris.

20.9.2017 v 5:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Karel Sýkora

Peter Gabriel – Mercy Street

Peter Brian Gabriel je anglický hudebník. Poprvé se proslavil jako sólový zpěvák a flétnista v progressive rockové skupině Genesis. Po odchodu od ní se úspěšně věnoval sólové kariéře. V současnosti se věnuje produkci world music,

19.9.2017 v 20:03 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 89 |

Karel Sýkora

Stereophonics – All In One Night

Stereophonics je velšská rocková skupina, založená v roce 1992 ve vesnici Cwmaman na jihu Walesu. Původní sestavu skupiny tvořili zpěvák a kytarista Kelly Jones, baskytarista Richard Jones a bubeník Stuart Cable.

19.9.2017 v 8:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 |
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2390

"Neduživý, kosmopolitní, židofilní, plutokratický, odnárodněný intouš v žoldu cizího kapitálu."
(Nick petr_sleder v diskusi o mém článku. Děkuji za odhalení!)

Narodil jsem se v Českých Budějovicích v roce 1973, ale od dětství žiju v Praze. Studoval jsem politologii, filosofii a češtinu. Připravil jsem k vydání asi desítku knih z oboru, především v nakladatelství OIKOYMENH. Hraji a režíruji divadlo v divadelním spolku Tréma 29, napsal jsem dvě divadelní hry (aktovku Majitelé a celovečerní Přátele žehu), třetí je rozepsaná. Spolupracuji s e-zinem Vinohrady.cz a snažím se pomáhat migrantům v rámci neziskovky Berkat. Živím se jako komerční grafik a tiskař.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.