Anglický prozaik střední generace Mark Haddon vytvořil v románu Problémové partie působivou kroniku několika týdnů života jedné průměrné středostavovské rodiny. Chvílemi se bezuzdně smějete, chvílemi vám běhá mráz po zádech...
Oxfordský scénárista, knižní ilustrátor a nyní už také etablovaný spisovatel Mark Haddon (nar. 1962) na sebe výrazně upozornil prvotinou Podivný případ se psem (The Curious Incident of the Dog in the Night-time, 2003), kvazidetektivkou s neobvyklým ústředním hrdinou - autistickým chlapcem. Odborně dobře prokonzultovanou knihu spisovatel odvážně vypráví v první osobě a dává tím čtenáři možnost hlouběji nahlédnout do spletitých duševních pochodů tímto způsobem postiženého člověka.
Jeho druhý román, Problémové partie (2006, česky v nakl. Argo v roce 2008 v kvalitním překladu Michaly Markové), je dvougeneračním příběhem jedné rodiny - vystupuje zde především George, čerstvý důchodce, který tak nějak najednou neví, co se sebou a jehož rychlý pád na psychické dno sledujeme jako tragikomickou grotesku a zároveň jednu z hlavních dějových linek příběhu (originální název A Spot of Bother, cosi jako "nepříjemná skvrna", odkazuje na ústřední tělesný problém hlavního hrdiny, jenž atypický exém vydává i přes veškerá lékařská dobrozdání za zhoubnou rakovinu kůže a domnívá se, že umírá).
Jeho žena Jean si na stará kolena našla milence, jejich homosexuálnímu synu Jamiemu je sice jasná sexuální orientace, méně už se ale vyzná ve svých citech a jejich dcera Katie (rozvedená se závazkem) se hodlá podruhé provdat, a to za Raye, kterého nemiluje, jen se s ním cítí takřečeno v bezpečí.
Příběh autor vypráví lineárně, je to prostý a jednoduchý text napsaný vtipně třetí osobou v duchu romanopisecké tradice, jejímž ztělesněním je slavný David Lodge (krom populárních univerzitních románů Hostující profesoři či Svět je malý napsal i řadu "vážnějších" textů, z nichž asi nejvíce vyniká v Čechách téměř nepovšimnutá Terapie, která má s Haddonovým textem podobný jeden z námětů, ale jiná ideová východiska i jiné závěry).
Čtyřem hlavním hrdinům jsou na přeskáčku věnovány jednotlivé kapitoly, každá se soustředí na prožitky a pocity jen jednoho z nich včetně jeho názorů na chování či vlastnosti těch ostatních. Přesto Haddon ani jednou nepoužije opakování stejné události v jednotlivých kapitolách (s malými výjimkami, kdy se ale již odehraný děj objeví jen jako krátká vzpomínka, nutná k vysvětlení momentálního hrdinova rozpoložení). Svižným tempem jsme vedeni až ke konci, který je trpně otevřený a v této podobě knížce sluší.
Možná je román zkoumáním toho, nakolik nelze žít mezi lidmi a neumět s nimi komunikovat, možná je to "jen" temná, nesoucítící groteska s psychologickými rysy, která se soustřeďuje na nejrůznější, především nevědomé a nezamýšlené způsoby, jakými lze ublížit svým blízkým i sobě samému. I když...
Příběh se stále více točí kolem zamýšlené, rušené a znovuobnovované svatby Katie a Raye - a ta má být v náhledu postav i v logice vyprávění jakýmsi katalyzátorem jak rodinných problémů, tak problémů jednotlivých postav. Na konci jsme ale konfrontování s podivným pocitem jisté bezvýchodnosti - jakoby v dnešní době stále rafinovanějších neuróz a poruch osobnosti už nebyla možná katarze, očištění, nový začátek. I milostné úspěchy mladší generace se ve srovnání s troskovitým životem rodičů jeví poněkud - dočasné...
Haddon napsal nesmírně zábavnou a živou knížku s výrazným podílem "druhého plánu", kterou vřele doporučuji - rovněž pro její otevřenost a také pro sympatickou bezskrupulóznost, která z ní čiší.
K prodeji je například zde.
