Don Corleone a Jaromír Jágr jako shakespearovské postavy
Pražské Malé Vinohradské divadlo (MVd) je generačním souborem s vyhraněným názorem, solidním intelektuálním zázemím a poněkud nešťastným a zavádějícím názvem. Vzniklo v roce 2005 z podhoubí někdejších studentů herectví u velezkušeného docenta Václava Martince.
Vedle generačně i lidsky spřízněného ansámblu má štěstí i na několik zajímavých osobností "za scénou", ať je to uznávaný dramatik David Drábek, který přímo pro MVd napsal již tři hry, výtečný dramatizátor literárních předloh a sám zajímavý autor Jiří Roth či režisérský tandem Pavel Khek a Peter Chmela, který je podepsán pod většinou z nejzajímavějších kusů divadla.
Právě tento tandem se před časem ujal inscenace Shakespearovy Zimní pohádky, která patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy z divadelní klasiky viděl.
Nejde vůbec o herecké výkony, třebaže v představení se vzácně nevyskytuje žádný průšvih a přestože výkony Ivany Machalové, Petra Pochopa a zejména hostujícího Jiřího Panznera jsou dokonce vynikající, u posledně jmenovaného částečně atakující hranici interpretační geniality.
Nejde o strohou, ale funkční výpravu, která snad ani výpravou není a která tak dovádí mrazivou atmosféru inscenace na samotnou mez snesitelnosti.
Jde o interpretační rámec celého představení, o výborný nápad Shakespearův kus celkově aktualizovat všemi možnými prostředky s bohulibou výjimkou širšího zásahu do textu. Sledujeme tedy sice hru protikladů, která primárně pojednává o tématech jakými jsou nevěra versus důvěra, vina versus odpuštění, pravda versus lež atd., sledujeme hru Shakespearovu, která však proniká k divákovi množstvím současných motivů.
Jde napříkald o využití televize coby orákula, použití rockových fláků od Elvise před Zappu po Sex Pistols coby scénické hudby, zcela nesamoúčelné zakomponování invalidního vozíku coby vícečetného symbolu mezi důležité rekvizity atd.
To vše je korunováno prvoplánovou stereotypizací, využitím (v českém prostředí při inscenování klasiky bohužel ne zcela zažitých) zcizovacích postupů při herecké práci a nezbytnou interpretační nadsázkou.
Zimní pohádka se odehrává napůl v Čechách a napůl na Sicílii. Obě země jsou v Shakespearově pojetí středozemními ostrovy, leč stylizace Sicilanů do coppolovských mafiánů a Čechů do připitomělých buranů chlastajících pivo před obrazovkou s hokejem hraje skoro jako další postava, jako výraz jakéhosi kolektivního pavědomí (a nejde přirozeně o překlep).
Jedná se najednou o hru o nás dnes, která svým pojetím paradoxně vychází vstříc právě tak současnému diváku jako samotnému Shakespearovi.
Zkrátka a dobře - inscenační aktualizace klasických kusů mohou někomu způsobovat nepříjemné stavy, protože v jisté rovině naplňují skutkovou podstatu trestného činu znásilnění. Přitom dobře pojatá inscenace může fungovat jako moderní verze klasického kusu i jako autorská výpověď zároveň.
Příklad druhé možnosti lze nalézt v Malém Vinohradském divadle, kde bude mít Shakespearova Zimní pohádka v režii Pavla Kheka a Petera Chmely 21. března 2011 (bohužel) svou derniéru.
Marek Tarnovský
Za Ladislavem Smoljakem (a též za Karlem Velebným a Jiřím Šebánkem)
V souvislosti s dnešní smutnou zprávou o skonu Ladislava Smoljaka jsem se dočetl řadu nepřesností ohledně autorství postavy Járy Cimrmana, které je připisováno právě Smojlakovi, aniž by mediální svět zapátral po hlubších souvislostech.
Marek Tarnovský
Ikona Karel
Dva interesantní snímky z Pražského hradu. I když hovoří samy za sebe, malý komentář si neodpustím.
Marek Tarnovský
Máj v dubnu...
...aneb to jsou paradoxy!
Marek Tarnovský
Čím zapáchá Český lev
Dovoluji si na tomto místě zveřejnit svůj loňský článek o Českých lvech, protože zatím bohužel neztratil nic ze své věcné podstaty. Omlouvám se, nedělám takový krok často, ale situace v české kinematografii mě trápí a důvod psát znovu totéž nenacházím.
Marek Tarnovský
Co je přechylování...
...a proč je správné i výhodné přechylovat cizí ženská příjmení.
Marek Tarnovský
Lukašenko nemá v Praze co dělat
České předsednictví vážně uvažuje o pozvání posledního evropského diktátora. Co by to znamenalo pro českou zahraniční politiku a co pro běloruskou opozici?
Marek Tarnovský
Komunisti křičí...
...a jejich drzost nezná mezí.
Marek Tarnovský
Burianův bílý den žen
Jan Burian natočil jeden den s předsedkyní Národní strany Petrou Edelmannovou.
Marek Tarnovský
Nejsem Husákův příbuzný!
Zase jsem se (v jinak docela sympatickém článku) o sobě dověděl, že jsem Husákovo dítě. Tahle sociologická zkratka mě šíleně vytáčí - politicky, kulturně i freudovsky.
Marek Tarnovský
Co Vávra neřekl
Šedá eminence československého filmu vzpomínala v televizním cyklu Zlatá šedesátá.
Marek Tarnovský
Získají hokejisté Budějovic druhý titul?
Jsou kluby, jejichž fanoušci mohou trávit čas příjemným plánováním, jakým způsobem oslaví případný titul, protože mohou vcelku oprávněně přepokládat, že se ho dříve či později dožijí. My, kteří jsme tak či onak spřízněni s českobudějovickým hokejovým klubem, to máme o dost komplikovanější...
Marek Tarnovský
Kosa na kámen (a další povídky)
Zatímco románovou tvorbu Grahama Greena znají čeští čtenáři ve značné šíři, jeho povídky zůstávaly dlouho překladateli opomíjeny a sbírka Kosa na kámen (Twenty-one Stories, Londýn 1977) se dočkala českého vydání až v roce 1997, kdy ji v přiměřeném překladu Viktora Janiše a Zuzany Šťastné vydalo nakladatelství Talpress.
Marek Tarnovský
Haddonova kronika rozkladu
Anglický prozaik střední generace Mark Haddon vytvořil v románu Problémové partie působivou kroniku několika týdnů života jedné průměrné středostavovské rodiny. Chvílemi se bezuzdně smějete, chvílemi vám běhá mráz po zádech...
Marek Tarnovský
Povrchně o Woodym s Miroslavou Spáčilovou
Recenzí knihy "Vše o Woody Allenovi" se Miroslava Spáčilová, novinářka působící v kulturních redakcích několika deníků přes dvacet let, dopouští nehorázného matení čtenářů, které by jeden čekal spíš od začátečníka.
Marek Tarnovský
Karamazovi - nevyužitá šance
Nestává se mi v kontextu pokleslé úrovně českého filmu, že by nějaký snímek vzbuzoval dopředu jakákoli pozitivní očekávání, spíše naopak. Pamětliv geniality Schormova převodu klasického Dostojevského románu na divadelní jeviště jsem se přece jen na filmové Karamazovy těšil.
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2413x
Narodil jsem se v Českých Budějovicích v roce 1973, ale od dětství žiju v Praze. Studoval jsem politologii, filosofii a češtinu. Připravil jsem k vydání asi desítku knih z oboru, především v nakladatelství OIKOYMENH. Hraji a režíruji divadlo v divadelním spolku Tréma 29, napsal jsem dvě divadelní hry (aktovku Majitelé a celovečerní Přátele žehu), třetí je rozepsaná. Spolupracuji s e-zinem Vinohrady.cz a snažím se pomáhat migrantům v rámci neziskovky Berkat. Živím se jako komerční grafik a tiskař.
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Tréma 29
- Vinohrady.cz
- Berkat
- Časopis nejen pro kutily Hubert
- Jiří Weinberger a přátelé
- Svobodné Bělorusko
Oblíbené blogy
- Stanislav Vašina
- František Kostlán
- Vlaďka Černajová
- (Strašidelný) Ondřej Štindl
- Pavel Klusák
- Jan Burian
- Jan Horváth
- Rostislav Siksta